Nohejbalová elita v Třebsíně. The best of Kakofonie na osmém.

V Třebsíně se dne 16. 6. konal Soudův memoriál, známé nohejbalové utkání, kteréhož se zúčastňují jen ti nejlepší z nejlepších. Letošní show (čti šou) byla opravdu výjimečná, protože se jí účastnilo vedle družstev z Chodova a jiných metropolí Evropy a Ameriky účastnilo i družstvo Kakofonie (v rámci utajení pod názvem Brauni).

""Formu jsme měli načasovanou skvěle, ale asi na jiný sport"", ""Alespoň pravidla nám mohli dát přečíst"" takové a i jiné pochvalné názory nám sdělili na adresu managera někteří (ostatní) hráči. Jejich slova nevystihují situaci nejpřesněji, ale daleko od pravdy nejsou. Když jsme našli Třebsín, hospodu a nakonec i hřiště, už se hrálo, neměli jsme skoro ani čas zavázat si tkaničky, abychom mohli nastoupit k prvnímu utkání. Než jsme se vzpamatovali, bylo o výsledku rozhodnuto. Během druhého utkání jsme si ujasnili, co je to míč a v druhém setu i některá pravidla, jako například, že se kope jen do míče. Učili jsme se rychle a proto se nás začali soupeři obávat. ""Já tam nepudu, ty by mě rozesmáli."" Dušovali se někteří hráči. Team Bungalow před naší útočnou, přímou, prudkou, někdy až bezhlavou hrou utekl zpátky k fotbalu (jiní na pivo). I rozhodčí se nás skoro báli a pod záminkou, že to rozhodčího ani nepotřebuje, dostavovali se na naše zápasy často až před samým koncem.

Slušelo by se pohovořit i o naší podpoře ze strany (asi špatně) placených divaček, ale protože, jak závorka napovídá, nestála za nic (To autor docela přepískl- pozn. red.), nebudeme se o ní příliš zmiňovat. Je ovšem pravda, že přece jen jsme se dostali do podvědomí diváků a to tehdy, když se nám podařilo překopnout míč přes síť.

A že jsme nebyli ledajakým soupeřem dokazují naše výsledky i umístění Náš skvělý team Brauni se umístil na krásném osmém místě a největším oceněním pro nás byl výsledek zkráceného utkání s nejlepším týmem memoriálu 10:7, želbohu ne pro nás.

A protože jsem už přetáhl stránku věnovanou sportu, přejdeme zvolna k dalšímu tématu.