aneb láska prochází žaludkem

V Cantervile před mnoha lety
sir Simon na lobu byl,
že neměl na ten lov jezdit,
ten chudák netušil.

Na zámek s kancem se vrátil,
Eluš on za ženu měl.
""K večeři kance chi míti.""
k ženě své prudce on děl.

Eluš je poněkud starší,
ohyzdná jak ďábel sám.
Chystá zas nějakou pomstu
na to já přísahám.

Ke stolu když si pak sedal,
něco už vypito měl,
zpravit si náladu špatnou
dobrým jídlem asi chtěl.

Eluš, ta potvora zrádná
chutě svého muže zná.
Z trucu kance na paprice
Simonová podává.

Simon hned zbledl jak skála,
vypadal, jak by měl křeč.
Eluš ho měla tak ráda,
teď v prsou má jeho meč.

...

Píseň tato jarmareční donesla se se k nám až z dalekých Dejvic,kde ji zpívají minesengři a při dobrém pití i chasa. Tento song má v Dejvicích, podle vyprávění místních důchodců opravdu pevné kořeny, neboť podle této písně napsal prý nějaký anglický spisovatel (zde panuje mezi obyvateli rozpor) knihu a dokonce i divadelní hru ""Strašidlo Cantervilské"" (název patrně odvozen od vzevření Lady (*čti lejdy) Eleonory (*čti, jak se píše)).

Nutno podotknout, tato hra byla v Dejvicích přes malou návštěvnost dokonce i reprízována. Po druhé repríze se píseň poněkud vytratila z místních hospod, restaurací i jiných kulturně vzdělávacích zařízení. A až naší redakci se podařilo tuto dejvickou pecku objevit, a protože se na ni nevztahují autorská práva ani ruce nikoho jiného, i vydat.