Když jsem byl včera za panem kastelánem, abych mu vypověděl, jak dopadla naše expedice za Atlantidou, byl jsem opravdu překvapen. Na dveřích kastelánova bytu mě překvapila vizitka ""Soukupovi."" Bylo to opravdu divné. Nevzdal jsem to a zazvonil. Otevřel mi pán jen o málo starší než já. Ptal jsem se, co se s panem kastelánem stalo, ale pan Soukup to nevěděl. Přistěhoval se během víkendu, měl krátce po svatbě a byl očividně šťastný, že sehnal levný byt v Praze. Pozval mě dál, abych mu vyprávěl příběh, který mě dovedl až k jeho dveřím. Seděli jsme v obývacím pokoji a popíjeli kávu, kterou nám uvařila jeho manželka (opravdu pěkná) a povídali si. Koupili ten byt úplně zařízený od staré paní, která se stěhovala někam na venkov. Před rokem dostudovali filosofickou fakultu a tak mi trochu rozuměli.
Povídal jsem jim o Atlantidě, o cestě k ní i o panu kastelánovi z hradu Koníček. A teprve teď jsem dostal pořádnou pecku - hrad Koníček neexistuje. Již na počátku našeho století zbývali na stejnojmenném kopci jen rozvaliny. Dnes je ve vojenském pásmu a prý je to jen hromada kamení na vrcholku nevelkého kopce.
Když jsem odcházel od Soukupových domů nevěřil jsem ani vlastnímu jménu. Přemýšlel jsem proč, jak a vlastně kdo byl ten neznámý člověk. Nebyl to snad sám...